Obnovené působení v 6. lize jsme začali stejně jako na jaře, tedy co se soupeře týče a rovněž tak, bohužel, i výsledku. Díky přetrvávajícím zdravotním problémům chyběl Michal; jaké problémy měl Jirka, nevíme, nepřišel ale taky. Už jsme tak nějak věděli, co můžeme čekat, ale stejně nám to nepomohlo. Herně jsme sice Pohodě byli daleko vyrovnanějším soupeřem než poprvé, leč hrubé individuální chyby nás stály zápas – při prvním gólu, asi v 10. minutě, Martin podběhl dlouhý nákop do našeho vápna a míč zaplul do opuštěné brány (jinak ale zachytal výborně a několik jasných gólovek soupeře chytil) – 0:1. Po dalších asi 10 minutách si u skákajícího balonu na našem PU Honza W. se Zdeňkem tak dlouho „dávali přednost“, až mezi ně vlétl p. Dvořáček a nekompromisně zavěsil – 0:2. Za tohoto stavu nevyužil naši největší šanci Roman V., to když nedokázal pod nohou zamotaný balon dopravit do prázdné brány. A bylo po poločase.

Ve druhé půli už si Pohoda hlídala výsledek, takže se hra docela vyrovnala, my jsme ale, na rozdíl od jarního zápasu, shořeli na množství neproměněných šancí. Nebyly to žádné tutovky, ale jindy z toho góly dáváme, takže snad jsme si to na nějaký čas dopředu vybrali a začne se v tomto směru zase dařit. V poslední minutě, po hezké kombinaci, uzavřeli pohodáři skóre zápasu na konečných 0:3 z našeho pohledu.

Pro nezúčastněné to možná bude znít absurdně, ale i přes jasný výsledek nemusíme být z naší hry rozladěni. Důležité je, že jsme se snažili hrát kolektivně a s nějakou myšlenkou, ne jako jindy. Objektivně musíme přiznat, že Pohoda je fotbalově prostě trošku jinde, třeba už jen šíří kádru a z toho vyplývajícím nasazením. Uvidíme, co přinesou další zápasy – pokud budeme hrát jako v sobotu, vyvarujeme se zmíněných chyb a začneme proměňovat šance, mohlo by to být OK.