Výsledky 11. kola, 7.K liga, podzim 2009

Jabadabadoo Prosek – Noťa FC  5 : 2 (1:1)
Branky: 5. 34. 45. 49. P. Hradílek, 60. Z. Podlipný – 30. J. Brůha, 40. A. Slavíček

Náš komentář: (opět Honza)
Poslední zápas sezony nás přivedl do Vysočan, kde jsme se utkali s týmem Noťa FC. Premiérově jsme oblékli zcela nové, žluté dresy a pokřtili je vítězstvím. Noťa potřebovala vyhrát, aby nemusela čekat na výsledky dvou šestibodových týmů, které jí ze (v té chvíli) sestupových pozic dýchaly na záda. Očekávali jsme tedy z jejich strany nasazení a vůli, odpovídající této skutečnosti. Docela nás tak překvapilo, že iniciativu přenechali nám a až na několik chvil působili prakticky celý zápas tak nějak odevzdaně. My jsme si poslední zápas před dlouhou zimní pauzou chtěli naopak užít a myslím, že se to i povedlo. Ale popořádku.

Od prvních minut jsme měli více ze hry, dařilo se nám držet míč a poměrně snadno se kombinací nebo dlohými přihrávkami dostávat na dostřel protivníkovy branky. Zakončení ale nebylo z nejpřesnějších, bohužel. Gólově tak naši převahu vyjádřil až v ca. 15. minutě Pavel, když hezky obešel brankáře a z už poměrně nepříznivého úhlu skóroval – 1:0.  Soupeř poté přeci jen trochu přidal v nasazení a tak se trochu zahřál i Martin, který si do té doby skoro nesáhl na balon, alespoň ne ve hře. Chvíli po prvním gólu došlo k situaci, která nakonec skončila penaltou v náš prospěch. Ne všichni z nás byli přesvědčeni, že se faul na Pavla udál v PU, soupeř vehementně prostestoval, no penalta se nakonec kopala – Jirka uklidnil atmosféru úmyslným netrefením brány. To je sice pěkná fair-play vsuvka, ale v kontextu s faktem, že jsme si tu pentli pár chvil předtím doslova vyhádali, to (alespoň na mě) působilo dost rozpačitě. A aby toho nebylo málo, tak v poslední minutě (už zase!!!) prvního poločasu jsme nechali soupeře vyrovnat – blbá ztráta balonu vepředu, rychlý únik 2 na 2, moje měkkost vůči protihráči a – 1:1…

O přestávce jsme se s klukama bavili, že soupeřův obránce se dvojkou na dresu je až příliš „důrazný“ a motivovaný asi i za celý zbytek týmu – ke konci první půle netrefil skluzem Romana V. (nebezpečná hra), Pavla o pár sekund později už ano (skluz zezadu) – ani jeden z těchto zákroků nebyl ohodnocen žlutou kartou. Tasení trumfu (a rovnou červeného) se nakonec dočkal zkraje druhého poločasu – vysokou nohou zasáhl Pavla do hlavy zrovna v momentě, kdy Pavel hlavičkoval dlouhý aut přesně za tyč. Takže dvě mouchy jednou ranou – přesilovka a 1:2. Jen co se vášně uklidnily a mohlo se opět hrát, jsme přepnuli do levelu „je jich o jednoho míň, teď už to půjde samo“. Musím říct, že pohled ze střídačky na naši hru v těch chvílích, to byla opravdu muka. Žádný pohyb, ležérní přístup k bránění, nesmyslné řešení situací, nedůraz, „hamounění“ – fakt děs. Výsledkem bylo dokonce srovnání skóre – Noťa dobře vypozorovala naše rozpoložení a dobrým pohybem a důrazem před naší brankou zaslouženě vyrovnala – 2:2. Naštěstí jsme pak zase začali hrát fotbal a zápas už v poklidu dovedli do vítězného konce – z mnoha šancí proti oslabenému soupeři se ještě 2x prosadil Pavel (už to chtělo, snad na jaře plynule naváže) a také Zdeněk pěkným „koníčkem“ po rohu. Dojem z posledního zápasu je tedy nakonec dobrý, se sezonou jsme se rozloučili vítězstvím, konečně si zahráli pod umělým osvětlením a v nových, slušivých dresech:-). Rozlučku se sezonou uskutečníme 17. prosince a pak již nás čeká „oblíbená“ zimní pauza, snad s nějakým tím přátelákem… Auf Wiedersehen!