Jabadabadoo Prosek – SAS Fans 1:4 (0:1)
Branky: 41. min Volník Roman – 12. P. Giertli, 36. V. Tejml, 50. 55. I. Gončar

Je mi to hloupé (a vím, jak to působí), ale zase budu psát o rozhodčích. Ti minule se alespoň dostatečně věnovali hře, i když na trochu nakloněné rovině… Ti dnešní na to, s odpuštěním, s*ali, a to tak, že zvysoka. Se soupeřem, hrajícím čelo tabulky, jsme drželi 20 minut krok, než si rozhodčí vymyslel přímák metr před naším PU, ze kterého jsme inkasovali. Ano, zase jsme nedokázali dát gól, ale plichta po 1. půli by v naší situaci špatná nebyla. Na kdyby se nehraje, asi bychom stejně prohráli, ale kdo ví… Vyprávěl jsem to už po zápase, ale týden předtím jsme byly s Pavlem pískat (6. a 3. ligu) a předvést tam to, co „rozhodčí“ dneska, neodešli bychom odtamtud po svých… Mimochodem by mě docela zajímalo, jak je možné, že poslední roky pravidelně pískáváme zápasy 3. ligy, když sami hrajeme max. šestku, spíš sedmičku… Asi to bude tím, že na nás nebývají psány stížnosti, snažíme se odvádět co nejlepší „práci“ a tak se na svaze nebojí nasadit nás i na tu trojku, což je ale svým způsobem trest za poctivost a odpovědný přístup, protože žádná legrace to není. Zato když 2 lemplové zku*ví zápas (na obě strany, podotýkám) jako teď nám, tak se něco nasmolí do zápisu a tím to hasne. Na svazu si udělají poznámku u jejich týmu, že jim to „moc nejde“ a pískání žádné vyšší ligy jim nadlouho nehrozí…

Po půli jsme začali fyzicky odpadávat, opět se dohadovat jako malé děti a soupeř navyšoval svůj náskok, tentokrát však veden regulérním koučem z vlastních řad… Ke konci se nám podařilo alespoň kosmeticky upravit výsledek, ale nic to nemění na věci, že nás další porážka poslala na úplné dno tabulky. Jestliže se o prvním zápase dalo říci, že jsme hráli za tým a táhli za jeden provaz, tak po tomto a minulém představení musím, bohužel, přiznat, že naše bolest posledních let je zpět – my prostě nejsme tým, ale hlouček několika kamarádů a známých, kteří si chodí jednou týdně začutat, alespoň to na mě dělá takový dojem. No nic, nechci psát něco, co by mě po čase třeba mohlo mrzet a raději dnešní „ubrečený“ referát ukončím…

H.